Proč si právě 14. února dávají zamilovaní dárečky a posílají si romantické esemesky? Ačkoli existuje více verzí, svátek podle některých pramenů dostal jméno podle kněze, který zemřel mučednickou smrtí za vlády Klaudia II. někdy ve 3. století n. l. Podle legendy se kněz zamiloval do dcery žalářníka a poslal jí milostný dopis, který podepsal – „tvůj Valentýn“. O pár století později (v roce 496 n. l.) pak papež Gelasius I. nahradil oslavy příchodu jara, tzv. Luperkálie, dnem sv. Valentýna. Jako den zamilovaných a romantické lásky se začal slavit asi od 14. století. První historicky doložená zamilovaná přání-básně, dnes označovaná jako Valentýnky, posílal své ženě z vězení mladý francouzský vévoda již v roce 1415. Svátek sv. Valentýna se postupně rozšířil a dnes se slaví v mnoha zemích světa. Na averzní straně medaile vyobrazila výtvarnice Zuzana Hubená nejtypičtější motiv, který je s tímto svátkem spojován, srdce – částečně propojená a navzájem se protínající. Srdce nejsou tvořena prvoplánově, dvě se blýskají v poli medaile. Spojnice tvoří antické akanty, které symbolizují tradici svátku a osobu sv. Valentýna. Jako všeobecný symbol míru a lásky je doplňuje holubice a vavřínové lístky. Vavřín nahrazuje rozkvetlé květy mandlovníku, kterými se dříve zamilovaní obdarovávali. Na reverzní straně medaile ponechala její autorka, akademická sochařka Majka Wichnerová, volné pole ve tvaru svitku nebo listiny, na něž je možné vyrýt personifikační údaje dle přání. V horní i spodní části jsou umístěny snítky myrty. Motivy na okraji uzavírá perlovec neboli astragal, oblíbený ornament vzniklý v antice a běžný u nás od renesance, připomínající šňůru perel.
Medailonek lze zavěsit na řetízek.

Náklad není limitován.